not

velke strany nemaju vela miesta na manevrovanie a ciselna a abstraktna politika je odsudena na populizmus
a flexibilnu navigaciu v chaotickom prostredi; v principe je sucastou europskeho samoregulujuceho sa mechanizmu, takze tam ide v podstate o fazulky.
what matters su minority – romovia, narodnostne mensiny (ukrajinci, vietnamci, cinania; nie madari, tych je vela a zle sa mat nebudu), imigranti (slovensko prijima zalostne malo ludi), bezdomovci a socialne slabi,
nabozenske mensiny (moslimi).
velke strany sa tymto temam spravidla vyhybaju, male nemaju skusenosti a vo velkej politike ambicie osekavaju pripadne sa ich uplne vzdaju v pude sebazachovy.
politicke strany ich v podstate nepriznane outsourcuju do tretieho sektora.
takze paradoxne meciar urobil pre slovensko plus ked zaviedol 2%.
? ktore strany dnes hovoria o podpore a vyzname tretieho sektora?
dalej ekologia, kultura a skolstvo…… vsetko minoritne temy. (za dzurindu boli granty lepsie ako za socialistov…)
ako zivnostnika mi rovna dan priniesla vyrazne ulahcenie uctovnictva (vacsim podnikatelom a investorom
zvonka stransparentnenie ekonomie podnikania)
+
ministri kultury – ktore vlady mali ake vysledky?
zivnostnici – co nove nam dali ktore vlady? dzurinda rovnu dan
treti sektor – meciar 2%
+
[10:54:18 AM] dirtyintunel: no,to je jedno, ja pojdem volit takzvane mensie zlo:)a z principu by som nebola schopna neist volit
[10:54:23 AM] dirtyintunel: ale to je jedno
[10:54:36 AM] dusanson: nj
[10:54:44 AM] dusanson: ja som zvazoval pragmaticky pristup
[10:56:12 AM] dusanson: ale v konecnom dosledku nevidim rozdiel zasadny
[10:58:50 AM] dirtyintunel: no, ja myslim ze mat vo vlade extremnych nacionalistov napriklad a mat vo vlade pravicovu vladu je celkom rozdiel.aj ked samozrejme, kazdy si moze povedat ze vsetci su rovnake svine
[10:59:21 AM] dirtyintunel: no, tak sa teda asi minieme.
[11:00:10 AM] dirtyintunel: ja budem v ba asi len par dni: pondelok, utorok, stredu rano nejak vyrazim späť aby som stihla byt o stvrtej vo fra
[11:03:54 AM] dusanson: veci ktore pre mna politicky maju zmysel – kvalitne skolstvo, nezavislu kulturu, romov, narodnostne mensiny, imigrantov, socialne vylucenych – outsourcuju strany ktore by som potencialne volil na bedra neziskoviek, ktore ale ledva prezivaju – nenasiel som ziadnu stranu ktora by mala priority rozvoj tretieho sektora, skolstvo, kulturu a ekologiu… ostatne veci sa uz samoreguluju v ramci toho ze SK je integrovane do EU
[11:07:07 AM] dusanson: chybaju mi na slovensku zeleni, ktori boli v cechach na vrchole pred 4 rokmi
[11:07:46 AM] dusanson: + som laviciar, nech uz to v postkomunistickych realiach vyznieva hocako
[11:35:58 AM] dirtyintunel: ja som tiez laviciar a aj tak nedam proste hlas smeru, lebo to pre mna nie je lavica
[11:36:22 AM] dirtyintunel: radsej budem volit pravicu nez mu dat hlas tym ze volit vobec nepojdem
[11:37:01 AM] dirtyintunel: a este som si neprecitala vsetky volebne programy ale vyberiem si podla toho co mi bude pripadat ze ma asi najvacsi zmysel.
[11:38:33 AM] dusanson: ja ak by som volil tak most, ale pride mi dost necitatelny
[11:39:29 AM] dirtyintunel: zelenych nemame to je fakt, a ktovie kedy mat budeme.ale zatial proste budem volit to co je sice nedokonale ale aspon nie uplne za ramcom nejakej slusnosti: napriklad ked chces podporu pre romov a neziskovky,tak ti mozem povedat ze neziskovky sa maju teraz tisic krat horsie nez sa mali v dobe sdku.tym nevravim ze idem volit sdku, ale rozhodne nechcem nechat prepadnut svoj hlas smeru
[11:42:10 AM] dirtyintunel: takmer vsetky dlhodobejsie projekty rozvojovej pomoci boli narusene a vlastne tym znicene odkedy su strany smer a sns pri moci.a proste ked mam moznost ich odtial dostat,tak to proste spravim aj za cenu toho ze nemozem volit stranu ktora by sa mi fakt ze pacila
[11:42:50 AM] dirtyintunel: alebo sa o to aspon pokusim
[11:43:02 AM] dirtyintunel: lebo je mozne ze to aj tak vyhraju
[11:43:36 AM] dirtyintunel: ale fakt tomu nebudem prispievat tym ze nepojdem volit.ale to je moj nazor.mozno sa mylim
[11:44:09 AM] dusanson: ake su preferencie teraz
[11:44:11 AM] dusanson: ?
[11:44:35 AM] dirtyintunel: netusim, budem sa tym zaoberat vo fra, tam mam na taketo veci cas popri praci:)
[11:44:44 AM] dirtyintunel: teraz musim pisat
[11:45:08 AM] dusanson: pozeram , ze pises jak gonzales )
[11:45:14 AM] dirtyintunel: ale volit proste urcite pojdem, nech by boli akekolvek.a nemam rada taky ten nazor ze : ved to je aj tak jedno.
[11:45:59 AM] dusanson: jaka debata zrazu
[11:46:03 AM] dirtyintunel: mam uz fakt radsej strajkujucich francuzov kazdy utorok a stvrtok nez mamvpicistickych slovakov co nedojdu na demosku lebo prsalo :)
[11:46:04 AM] dusanson: ja tu cvicim popritom
[11:46:27 AM] dirtyintunel: heh, sory.uz som ticho.
[11:49:05 AM] dusanson: hh, sdku chyba este par desatin percent a mozu zrobit koaliciu so smerom
[11:49:25 AM] dirtyintunel: tak to je celkom smrt
[11:49:31 AM] dusanson: pod to neviem ci sa chcem podpisovat
[11:49:31 AM] dirtyintunel: taka koalicia
[11:50:00 AM] dusanson: myslim ze pragmaticky pristup mal zmysel proti meciarovi
[11:50:07 AM] dusanson: ze laviciari volili pravicu atd
[11:50:23 AM] dusanson: pred 8 rokmi
[11:50:23 AM] dirtyintunel: no, tak ako hovoria vsakovake ceske protikampane a kampane, strc hlavu do piesku :)
[11:50:27 AM] dusanson: teraz je situacia ina, sme v eu
[11:50:35 AM] dusanson: to neni piesok, vobec nie
[11:50:36 AM] dirtyintunel: hej, takze mozme mat v pici
[11:50:55 AM] dusanson: politika neni o tom ze raz za 4 roky idem k urne a mam to vybavene
[11:50:56 AM] dirtyintunel: nie, tu nejde o to volit sdku.ja ich asi vobec volit nebudem
[11:51:03 AM] dirtyintunel: no jasne ze neni
[11:51:34 AM] dusanson: keby som mal v pici tak to ani nerieism
[11:51:43 AM] dirtyintunel: ale vtedy mozes prispiet tomu ze sa tam napriklad nedostane strana ktoru tvoje osobne postoje odmietaju
[11:53:14 AM] dusanson: ja v tomto proste nechcem byt chladny pragmatik ktory sa preda za male dobro ktore aj tak neni iste
[11:54:00 AM] dirtyintunel: hm, a ja to zas beriem tak, ze asi treba robit male kroky k tomu aby sa raz z toho maleho dobra stalo “velke dobro”
[11:54:23 AM] dirtyintunel: a myslim si ze pokial bude pri moci smer a sns tak sa to asi moc nestane
[11:55:15 AM] dusanson: ja to tak nemam
[11:55:21 AM] dirtyintunel: a hlavne mat nacionalisticku vladu popri madarskej nacionalistickej vlade mi vobec nepride ze je dobre.
[11:55:25 AM] dusanson: tak sa mozeme bavit teraz veky vekuce )
[11:56:12 AM] dusanson: male kroky sa robia v tretom sektore
[11:57:08 AM] dusanson: a to som este dost umierneni
[11:57:18 AM] dusanson: par kamosov anarchistov su uplne proti statu
[11:59:15 AM] dirtyintunel: no,dusan,aj ja mam kamosov anarchistov ale to beriem uz kusok ako extrem ktory neviem ako dlho by medzi ludmi fungoval.ja citim v poslednej dobe z ludi len zvysenu agresiu, zvysene dusno, celkovu nervozitu a deziluzie, skepsu, paranoju atd.anarchia by to mozno uvolnila na chvilu ale neviem ci vyriesila.
[12:00:27 PM] dusanson: ono je to dost zlozitejsie, pri anarchii nejde o ‘konecne riesenie’
[12:00:31 PM] dusanson: ale musim het teraz
[12:00:40 PM] dirtyintunel: ved vpoho, ale aj tak..
[12:01:40 PM] dirtyintunel: netusim, ci by to nieco vyriesilo. aj ked si myslim ze demokraticky system tak ako teraz funguje sa mi tiez nepaci:)
[12:03:16 PM] dirtyintunel: ale aj tak proste nedam a nedam a nedam hlas proste snsakom.a ani smeru.proste nedam, lebo su pre mna veci co robili nechutne, a ich prezentacia este horsia..
+
politicky subjekt – raz za styri roky odvolit a potom sa stiahnut naspat do pozicie observera
+
For liberals, not voting is equivalent to not acting, and political action is synonymous with voting.
+
a non-vote often just ends up as a vote for whoever can be bothered to turn up at the polls.
+
if over half the country refused to take part in the game, then at least the government can no longer claim that it represents the people.
+
‘voting against’ rather than for (to ja [zatial] nazyvam pragmatizmom)
+
more responsible to say ‘no’, than to remain silent
+
we should have a ‘none of the above’ option on the ballot.
+
ranciere – disagreement (1999) – chapter: democracy and consensus (o postdemokracii)
Much of this critique is directed at proponents of consensus democracy, to which Rancière has two main objections: first, that these societies relentlessly produce individuals and groups that take no part in the system of politics by consensus; and second, that democracies produce communities that are configured in such a way that individuals are counted according to ethnic or national identities rather than political potential.
~ holmes:
In Disagreement (published originally in 1995), he confronted the philosophy of government with the scandal of the political.1 Government fulfills an

ideal of order when it administers, manages, and tries to totally account for a population; but its reality is the police. The police keeps everyone in their place, imposes the calculations of value, apportions out the shares in society.
The political is an opposite process, and it is rare. It happens when outcasts stand up to say that the calculations are wrong, when they refuse the names and the places they’ve been given (we’re not a surplus), to claim both a share in society and another name, which will signify their particular

addition to universal equality (we’re a plus).
..
Equality is the groundless claim of a minority to have the rights of any other group, to be the demos, the people.
..
In an essay written just after Disagreement, Rancière explained that the political always involves a disidentification with some aspect of the existing community—for example, with the police state that expels the jobless or the paperless. At the same time, it requires an impossible identification with “the cause of the other.”2 This impossible identification suggests a new, subjective figure of political commitment.
(napr FR lavica sa postavila na stranu vzburenych alzircanov ktorych hodila FR policia do Seiny v 1961;
alebo studenti 68: we are all german jews;
?adoptovanie paperless cloveka? – @late 90s, with the public act, often performed in theaters, of parrainage or “god-parenting,” which meant taking a quasi-familial, quasi-legal responsibility for an undocumented individual;
@SK – na stranu romov, na stranu LGBT pri gay pride)
+
Miroslav Hudak 15 – SDKU (Zitnanska, Jurzyca, Beblavy, Novotny)
Miroslav Hudak — zistenia — vyse 32 tisic popletenych neonackov — vyse 124 tisic nezmyselnych nacionalistov na jednej a vyse 105 tisic na druhej

strane — 848 tisic ludi neschopnych mysliet v suvislostiach — okolo 14 tisic ludi, ktori by automaticky mali stratit volebne pravo — risko drziaci

balonik — a ja a dalsich vyse milion…a ludi, ktori aspon kvoli vlade pravdepodobne nebudu uvazovat nad stahovanim sa do zahranicia…

europska demokraticka strana, unia, nova demokracia, azen

SMER=JOJ
dzurinda odstupil od kandidatky po tom co nanho fico vytiahol sponzorsky skandal

EDS
robi homogenicov otec, ex-hzds

ND

AZEN
azenu nikto nedal v prieskume focusu nikto hlas

UNIA
zahradnik s martinakovou

SDKU

—
62 smer
28 sdku
22 sas (4 ol)
15 kdh
14 most-hid
9 sns
http://volby.sme.sk/c/5421483/kto-bude-sediet-v-parlamente-pozrite-si-zoznam-poslancov.html

SDKU
Iveta Radicova (1/1)
Ivan Miklos (2/2)
Lucia Zitnanska (3/3)
Magdalena Vasaryova (4/23)
Milan Hort (5/4)
Ludovit Kanik (6/30)
Eugen Jurzyca (7/5)
Viliam Novotny (8/6)
Martin Fedor (9/7)
Jana Dubovcova (10/18)

SAS – liberali, *3/09
V prezidentských voľbách 2009 strana podporila kandidátku Ivetu Radičovú.
Richard Sulik (1/1) – 68 cp 2 kan* BA, sef, 80 emigroval do mnichova – stud. fyz & ekon, 91-01 *faxcopy, 03 *docent NHF EU,
03 diplomka ako predloha SK rovnej dane, poradca min.fin (miklos 02-03, pociatek 06-07), 04-06 sef OLO
Daniel Krajcer (2/5) 6 cauac 69 vi BA
Jozef Mihal (3/2) 12 ix 65 pi BA
Juraj Miskov (8/3)
Martin Chren (9/6)
Jana Kissova (10/4)
+
* 4x Obycajni ludia o.z. ~ konzervativnejsie kridlo
Igor Matovič, Erika Jurinová, Martin Fecko a Jozef Viskupič kandidovali na posledných štyroch miestach 150-člennej kandidátky SaS. Prednostné hlasy ich vyniesli hneď za trojicu lídrov SaS Richarda Sulíka, Daniela Krajcera a Jozefa Mihála.
„Nevieme sa stotožniť so zavedením registrovaných partnerstiev, s formou odluky cirkvi od štátu, ako to navrhuje SaS, a takisto s dekriminalizáciou marihuany.“
ich hlavným mottom bolo „Nevoliť, znamená voliť Slotu a Fica“.
=
Igor Matovic (4/150) 9 lamat ta 73 TT, http://matovic.blog.sme.sk/c/231181/Urobia-to-znova-500-svinstiev-pokope.html
Považujem sa za jedného z najväčších Ficobijcov
by som to definoval ako názorová platforma SaS.
Jozef Viskupic (7/147) 11 chuen aq 76 TT
Erika Jurinová (6/149) 2 oc* 71 vi dedina pri ZA
Martin Fecko (5/148) 5 chuen 62 li

MOST-HID
Bugar; Chmel
+
4x OKS

SK lavicovi intelektuali: Havran (73), Stefunko (77), Draxler
CZ: Belohradsky, Mecl

Ivan Stefunko 1977 – zaujimavy lavicovy politolog
*77 vych. SK; Ľavičiar z Mladej demokratickej ľavice, ktorá vznikla na pôde SDĽ; viedol týždenník Slovo; od 2000 žije v BA; euractiv.sk.
Ľavica je pre mňa základná platforma pre ozajstnú slobodu a demokraciu. Len človek, ktorý je skutočne nezávislý, môže byť slobodný a nebude utláčaný.
Žil som s rodičmi v Alžírsku a dva roky som strávil na francúzskej internátnej škole v hlavnom meste, kde som býval s viac ako 30 národnosťami – od Arabov, cez černochov, až po Vietnamcov. Mám iný pohľad na konflikt civilizácií, ako ho pomenoval Huntington. Poznal som veľa európskych chrapúňov a mnoho dobrých Arabov, čo neznamená, že v každom národe nie je nejaká negatívna vlastnosť. Navyše, francúzske vzdelávanie kladie dôraz na spoločensko-vednú výchovu a už v 15 rokoch ma ovplyvnili Zola, Sartre a Camus. A človek, čo žije v rozvojom svete, musí vnímať, že trh nevyrieši všetko a že nie všetky „kapitalistické” vzťahy a kroky sú fajn.

Michal Havran 1973, ed. lavicovy server jetotak.sk
vyštudoval protestantskú teológiu v Štrasburgu, je zakladateľom a šéfredaktorom portálu Jetotak.sk. Jedenásť rokov žil vo Francúzsku.
2007: Portál JeToTak.sk má obsahovo nadviazať na stránky e-politika.eu (do 2/07), odkiaľ prichádzajú aj kľúčoví autori.
* 3/07, Vydavateľstvo Mediage
Jeho editormi sú Ľubomír Lintner, Michal Havran a Jarmila Mikušová. Kotian a Havran pôsobili v minulosti v denníku SME či v týždenníku Domino Fórum, Ľubomír Lintner naposledy v TV Markíza, odkiaľ prostredníctvom strany ANO vstúpil do politiky.

Martin Filko, ekonom a publicista
ex-poradca ministra financií SR Jána Počiatka (od 1/08), odborný asistent na Ústave verejnej politiky FSEV UK, junior výskumník a PhD. študent ekonómie/vedy o behaviorálnej teórii rozhodovania na Erazmovej univerzite v Rotterdame.
magisterský titul v odbore klinická a organizačná psychológia na Univerzite Komenského v Bratislave, absolvoval EUBA, odbor medzinárodné ekonomické vzťahy.
V 2006 uverejnil časopis Trend jeho článok Bieda slovenskej ekonómie, v ktorom kritizoval kvalitu slovenského ekonomického vzdelávania (najmä EUBA), vedy a verejnej diskusie. Inicioval vznik skupinového blogu Radostná veda.

Juraj Draxler 1975
wannabe kriticky, zvasty, pragmatik, bez charizmy, refren: potreba kritickej diskusie
Momentálne žije v Prahe, kde píše, skúma a vyučuje. Občas dochádza do Londýna či do Bruselu (Centrum pre európske politické štúdie, CEPS), kde má ďalšie pracovné aktivity. A občas do anglického Lancasteru, kde si robí doktorát (nové teoretické prístupy k problematike sociálneho štátu).

Vyštudoval Medzinárodnú univerzitu (dnes Jacobs University) v Brémach a Univerzitu v Yorku. V minulosti pracoval napríklad ako asistent vedenia strojárskeho holdingu či ako novinár v britskej agentúre Reuters. Po rokoch strávených v Bruseli a na severe Anglicka chce žiť už len tam, kde je dosť slnka. + prednášateľ na českom pracovisku University of New York

networks (via Daxner):
right: INEKO, INESS (penta), Nadacia FA Hayeka, HPI (penta), Pontis.
left:
ASA (Smer, prispate)
Friedrich Ebert Stiftung
Proforum (*Schmoegnerova)
Slovo (pozoviti intelektuali, reakcna lavica, od ~zac.2010 prebrali smeraci)
JeToTak (sa tam toci mladez)

http://nezavisli.blogspot.com/
(Nove) Slovo = lavica
Tyzden = neokon

pro interupcie (incl Stefunko)
http://moznostvolby.host.sk/

Belohradsky
Ve svém souèasném mediálním fungování antikomunismus úèinnì pøekrývá skuteèné hrozby – rychle rostoucí nerovnost, dopady globalizace, ekologickou krizi, ideologii bezohlednosti, jak ji pøedstavuje ODS, srùstání ekonomické, politické a mediální moci.
http://www.multiweb.cz/hawkmoon/od_realneho_k_realnemu.htm

Tabery & Šimečka pre Respekt

nejdůležitější výsledek voleb: 3 momenty: definitivní konec mečiarismu na Slovensku, neúspěch politiky rozeštvávání a nacionalismu a to, že středopravé strany sice nijak výrazně, ale přece jen získaly větší podporu než levicový populismus.
+
ficov meciarizmus:
Agendu mečiarismu ve velké míře převzal premiér Fico, a to v podobě silného vůdcovského principu a státního paternalismu. Projevuje se to i ve stylu politiky, neustálého vytváření třídního nepřítele, chápání demokracie jako nadvlády většiny, chápání politiky jen a jen jako moci. Politický marketing byl v jeho případě podstatnější než obsah politiky a byl založený na silných propagandistických heslech o spravedlnosti a sociálním státě. U Fica to není mečiarismus v ryzí podobě – jako byly únosy, vraždy, omezení svobody slova. Mečiarismus byl v tomto rozsahu hrozný a navíc byl spojený s divokou privatizací, která přivedla zemi na pokraj státního bankrotu. Tuto podobu Ficova politika nemá, tu bych charakterizovala jako vláčnější.
+
left / right:
bez přehánění říkám, že současné politické teorie jsou málo použitelné.
levicové a pravicové dělení je ve 21. století nefunkční. Jeho charakteristiky jsou definované pro průmyslovou společnost. my jsme informační společností. dnes už nejde použít ani definici sociálního státu pro 20. století.
Politika se dnes dělí hlavně na hodnotových principech vztahu svobody a zodpovědnosti. Tedy především na formu kolektivních práv versus občanská práva. Na politiku státního paternalismu versus politiku individuální občanské odpovědnosti.
+
grecko:
půjčka je jen iluze záchrany.
je tady MMF, přes který si poradilo Lotyšsko.
den po volbách vláda zveřejnila deficit financí 6,7 % HDP, což je velmi vysoké číslo. A já se obávám, že je ještě vyšší.
Slovensko je v situaci, kdy se musíme ptát, za kolik procent nám někdo dá půjčku na půjčku jiné zemi.
+
inspiro pre CZ:
jsme udrželi daňovou reformu. A musíme sice trochu opravit druhý pilíř důchodové reformy, ale to dokážeme velmi rychle. Máme dobře udělanou reformu veřejné správy, i když se musí dotáhnout do konce úprava kompetencí a finanční decentralizace, ale to nastartování se osvědčilo a je udělané poměrně kvalitně. A máme také dobře rozběhnutou rodinnou politiku.
+
priority:
Pokud vezmeme jako prvořadou justici, co je na řadě potom?
Školství, protože hlavní problém Slovenska je dnes tvorba nových pracovních míst. Máme obrovskou míru nezaměstnanosti absolventů škol, ovšem ne proto, že by slovenské děti a studenti byli nešikovní, ale protože máme obrovskou propast mezi tím, jaké kvalifikace nabízejí školy a jaké kvalifikace jsou skutečně potřeba na trhu práce. Jinak nás ale bezpochyby čekají tři dominantní úkoly: spravedlnost, reforma soudnictví a odstraňování korupce, to je jeden balík. Pak nastartování ekonomiky a tvorba nových pracovních míst, takže hospodářská politika. Přirozeně navazuje reforma školství. To jsou základní priority.

[prolog]
00:43 < barak> tiez stale nechapem preco ma tak bavi suicide
00:44 < barak> asi ze som doteraz nic pocitovo podobne nepocul
00:55 < pht__> :) namotal si sa?
00:56 < barak> waga waga

SHAVIRO – POSTCINEMATIC AFFECT
(hudba a film hovoria o komplex social procesoch, ale nereprezuntuju ich az tak ako na nich aktivne participuju)
These works are symptomatic, in
that they provide indices of complex social processes, which they transduce,
condense and rearticulate in the form of what can be called, after Deleuze
and Guattari, ‘blocs of affect.’1 But they are also productive, in the sense
that they do not represent social processes, so much as they participate
actively in these processes, and help to constitute them.
(filmy a hudba generuju AFEKT ~ are machines for generating affect +
and for capitalising upon, or extracting value from, this affect.)
As such, they are not
ideological superstructures, as an older sort of Marxist criticism would have
it. Rather, they lie at the very heart of social production, circulation and
distribution.
(cize nie su marxisticky kritizovatelne? su proste nevyhnutne, neexistuje alternativa?)
They generate subjectivity and they play a crucial role in the
valorisation of capital.
+
1 Strictly speaking, Deleuze and Guattari say that the work of art ‘is a bloc of
sensations, that is to say, a compound of percepts and affects’ (1994, 164).

(afekt vs emotion via Massumi)
I follow Brian Massumi (2002, 23-45) in differentiating between affect and
emotion.
For Massumi, affect is primary, non-conscious, asubjective or
presubjective, asignifying, unqualified and intensive; while emotion is
derivative, conscious, qualified and meaningful, a ‘content’ that can be
attributed to an already-constituted subject.
[naozaj si hudbu pustam ako stimul pre vytvaranie pocitov,
vnimam ju v ramci multitaskingu, paralelne,
zaroven nad nom aj rozmyslam, cize okrem pasivneho prijimania afektov
syntetizujem pocity viazuce sa k nej ale aj k ostatnym veciam ktore robim]
[TYMITO POCITMI PRAVE HOVORIT O HUDBE –
je ale kazdy album vzdy dobry na uzky okruh pocitov?
alebo si dokazete pri rovnakej hudbe v roznom case syntetizovat rozne pocity?]
Emotion is affect captured by a
subject, or tamed and reduced to the extent that it becomes commensurate
with that subject. Subjects are overwhelmed and traversed by affect, but
they have or possess their own emotions.

re: Beller (stavia na nom, ale beller podcenuje rozdiel medzi cinematic a postcinematic,
co teda rozvija Shaviro)
However, I
think that he underestimates the differences between cinematic and post-cinematic
media: it is these differences that drive my own discussion here.

(subjekt = ekon.jednotka, ktora je sama pre seba kapitalom, producentom aj zdrojom prijmov=
“mal by som viac pracovat a zarobit lebo mam malo prachov”=zdroj prijmov
“potrebujem si spravit toto a tamto, v ramci vlastnej vyroby na vlastnu ‘zakazku'”=producent
“moj kapital su moje schopnosti, osobnost, profil”)
[uz par tyzdnov mam pocit ze sam seba exploitujem, ked chcem nieco dokoncit a podobne]
@neolib capitalism we see ourselves as subjects precisely to the extent that we are
autonomous economic units. As Foucault puts it, neoliberalism defines a new
mutation of ‘Homo oeconomicus as entrepreneur of himself, being for
himself his own capital, being for himself his own producer, being for himself
the source of [his] earnings’ (2008, 226).
(tomuto ale nerozumiem: )
For such a subject, emotions are
resources to invest, in the hope of gaining as large a return as possible. What
we know today as ‘affective labour’ is not really affective at all, as it
involves rather the sale of labour-power in the form of pre-defined and prepackaged
emotions.3
3 (nesuhlasi s Hardt+Negrim v tom ze):
For Hardt and Negri, ‘unlike emotions, which are mental phenomena, affects refer
equally to body and to mind. In fact, affects, such as joy and sadness, reveal the
present state of life in the entire organism’ (2004, 108)
(lebo):
(wrong) because there is no such thing as ‘mental phenomena’ that do not refer
equally to the body. The division between affect and emotion must rather be
sought elsewhere.
(preferuje massumiho definiciu pocitu)
emotion as the capture, and reduction-to-commensurability, of affect.
It is this reduction that,
among other things, allows for the sale and purchase of emotions as commodities.
(inak to je asi fakt pravda, tiez sa priklanam k massumovi)
(toto prirovnanie je divne):
In a certain sense, emotion is to affect as, in Marxist theory, labour-power is to
labour. For labour itself is an unqualifiable capacity, while labour-power is a
quantifiable commodity that is possessed, and that can be sold, by the worker.
(affective labour – @hardt+negri: sluzby produkujuce emocie, @shaviro: su tie sluzby
uz objektifikovane emocie):
Hardt and Negri’s own definition of affective labour in fact itself makes sense
precisely in the register of what I am calling labour-power and objectified emotions:
‘Affective labor, then, is labor that produces or manipulates affects such as a feeling
of ease, well-being, satisfaction, excitement, or passion. One can recognize affective
labor, for example, in the work of legal assistants, flight attendants, and fast food
workers (service with a smile)’ (108).

[tanecna hudba je velmi o emociach, idem do klubu a chcem sa zextatnit]

However, emotion as such is never closed or complete. It also still
testifies to the affect out of which it is formed, and that it has captured,
reduced and repressed. Behind every emotion, there is always a certain
surplus of affect that ‘escapes confinement’ and ‘remains unactualised,
inseparable from but unassimilable to any particular, functionally anchored
perspective’ (Massumi 2002, 35).
(teda ze pocit sa vzdy nadalej viaze k povodnemu afektu z ktoreho som ho
syntetizoval; pretoze tam stale ostava otvorene co z neho mozem dalsie
syntetizovat)
Privatised emotion can never entirely
separate itself from the affect from which it is derived. Emotion is
representable and representative; but it also points beyond itself to an affect
that works transpersonally and transversally, that is at once singular and
common (Hardt and Negri 2004, 128-129),
(tym ze je pocit zosobneny, tak sa vzdy viaze k afektu — ten je
transpersonalny a transversalny ——– ???? asi ze osobny a zaroven
spolocny–napriklad afekt produkujuci videom lady gaga)
and that is irreducible to any sort of representation.
Our existence is always bound up with affective and
aesthetic flows that elude cognitive definition or capture.
(ano, z afektov mozeme stale syntetizovat nove pocity,
ktore su este nesyntetizovane)4
4 (monoskop!!):
Fascism and Nazism in particular are
noteworthy for their mobilisation of cinematic affect; though arguably Soviet
communism and liberal capitalism also mobilized such affect in their own ways.

(@postmod nezmizol afekt ako tvrdi jameson, ale subjektivne pocity sa vytratili)
On the basis of his distinction between affect and emotion, Massumi
rejects Fredric Jameson’s famous claim about the ‘waning of affect’ in
postmodern culture (Jameson 1991, 10-12). For Massumi, it is precisely
subjective emotion that has waned, but not affect.

5 (anti-oedipus sa snazil spojit nekritizovatelnost afektu[massumi zastanca–ked kritizuje
jamesona napr..: ‘affect is not ownable or recognisable and is thus resistant to critique’]
a marxistickou teoriou, ktore su inak vacsinou stavane ostro proti sebe oboma tabormi):
Affect theory, or ‘non-representational theory’ (Thrift 2008), is usually placed in
sharp opposition to Marxist theory, by advocates of both approaches. I am
arguing, instead, that we need to draw them together. This is precisely what
Deleuze and Guattari attempted to do in Anti-Oedipus (1983). The attempt was
not entirely successful, but it seems prescient in the light of subsequent ‘neoliberal’
developments in both affective and political economies.
(via latour: sietove socialne procesy sa nedaju vysvetlit kategoriami ‘capital’ alebo
‘social’ lebo prave tie potrebujeme vysvetlit, co ale zaroven neznamena ze su
nepouzitelne, iba ze ich potrebujeme skonstruovat resp samokonstruovat znovu,
k comu upada latour v nepozornych momentoch)
I am largely sympathetic to Bruno Latour’s
insistence that networked social processes cannot be explained in terms of global
categories like ‘capital,’ or ‘the social’ – because these categories themselves are what
most urgently need to be explained.

Affect and
labour are two attributes of the same Spinozian substance; they are both
powers or potentials of the human body, expressions of its ‘vitality,’ ‘sense of
aliveness,’ and ‘changeability’ (Massumi 2002, 36).

(mapa:)
aesthetic of affective mapping.6 For Jameson and Deleuze and
Guattari alike, maps are not static representations, but tools for negotiating,
and intervening in, social space. A map does not just replicate the shape of a
territory; rather, it actively inflects and works over that territory.

[page 7]

…..(poznamky v printoute)
[7-24]

[25]

[17]
kratky sumar

Today’s Left might accept the hegemony, but continue to fight for reform within its rules. Or, it accepts that the hegemony is here to stay, but should nonetheless be resisted from its ‘interstices’. Or, it accepts the futility of all struggle, since the hegemony is so all-encompassing that nothing can really be done except wait for an outburst of ‘divine violence’. Or, it recognises the temporary futility of the struggle, and defend what remains of the welfare state. Or, it emphasises the fact that the problem is a more fundamental one, that global capitalism is ultimately an effect of the underlying principles of technology or ‘instrumental reason’. Or, it posits that one can undermine global capitalism and state power, not by directly attacking them, but by refocusing the field of struggle on everyday practices. Or,it takes the ‘postmodern’ route. Or,it wagers that one can repeat the classical Marxist gesture of enacting the ‘determinate negation’ of capitalism
http://www.lrb.co.uk/v29/n22/zize01_.html